K pramenům Labe

Ve čtvrtek (31. 10. 2013) jsme se vydali do Krkonoš, naším plánem bylo navštívit oba prameny Labe – Bílého Labe a Labe a vystoupat/ sestoupit jejich údolím.

Do Špindlerova Mlýna jsme díky dopravní zácpě a opravám silnice dorazili pozdě – někdy po jedenácté hodině.  I když ještě není sezona, ve Špindlu se zaparkovaní stejně platí, a tak jsme po chvíli hledání zastavili pod hotelem Bellevue. Odtud jsme také vyrazili. Šli jsme po silnici až k lanovce na Medvědín, přešli jsme Labe a pokračovali po pravém břehu řeky po modré turistické značce. Za soutokem jsme vešli do Labského dolu, kde jsme v podstatě po rovině a po asfaltu, šli nezáživné 4km. Chůzi zpestřil jen Malý Labský vodopád, který mi trochu připomněl Mumlavský vodopád v nedalekém Harrachově.

O pár set metrů dále, u rozcestníku Labský důl  - Pudlava, jsme konečně opustili silnici, kterou nahradila štětovaná cesta. Opustili jsme i smrkový les. Vysoké smrky nahradil řídký porost menších smrčků, mezi kterými se v hojném počtu objevily i břízy a jeřáby.
Po pár metrech jsme přecházeli, jak už nám název rozcestí napověděl, říčku Pudlavu a napravo ve svahu se objevil nevelký Pudlavský vodopád. Po cestě jsme měli konečně první výhledy. Nad námi se tyčily obří strmé stěny údolí, které tady kdysi dávno zanechal ledovec. Z těchto stěn se dolů vrhala říčka Pančava v největším (v ČR), 148 metrů vysokém (Pančavském) vodopádu.
Pak cesta zahnula doprava a zanedlouho začala stoupat stěnou údolí k jizvě na tváři Krkonoš – k Labské boudě. Pod ní jsme odbočili k místu, kde do údolí přepadává Labe. Tam jsme si chviličku pohráli se stavidlem, kterým lze zvýšit průtok :), a marně se pokusili udělat nějakou pěknou fotku. Zastavili jsme se i v Labské boudě. Na terase jsme se pokochali krásným výhledem přes údolí na Kozí hřbety, Luční a Studniční horu a na Sněžku, která jako malá hrudka ležela na Čertově návrší, které leží na severozápad od Luční boudy.

Jelikož bylo okolo druhéhodiny, najedli jsme se a rozhodli, že kvůli času oželíme Pramen Labe (na kterém už každý z nás několikrát byl) a zvolíme cestu po žluté přímo na hřeben.
I když počasí bylo krásné a svítilo slunce, bylo nahoře okolo 5°C a v noci muselo pěkně mrznout, jelikož na stinných místech dosud ležela velká vrstva námrazy vypadající jako sníh. Po žluté jsme došli na hřeben ke Sněžným jamám a nepřehlédnutelné Boudě U Sněžných jam, které se říká Wawel, kvůli luxusnímu horskému hotelu, který zde stál a jeho podobností s Krakovským hradem. Dnes je to polský televizní vysílač. V těsné blízkosti se nachází Sněžné jámy, další tentokrát menší památka na ledovec. Na hřebenu foukalo, proto jsme se zabalili do větrovek, rukavic a čepic a pokračovali dál.

Další zastávka byl první vrchol naší cesty – 1509 metrů vysoké Vysoké Kolo. Se svou mohylou na vrcholu je pro mě zatím asi nejhezčím kopcem v Krkonoších. Je odtud krásný výhled. Na jihozápad na Kotel a Lysou Horu a na východ na hlavní hřeben Krkonoš zakončený naší nejvyšší horou Sněžkou. Taky jsem si tady uvědomil, že i když jsem na jednom z nejvyšších míst v republice, je to tu strašlivá placka :).

Pak následoval sestup suťoviskem a okolo vrcholu Velkého Šišáku (1424m), který se tak jmenuje, i když je o 15m nižší než Malý Šišák (1439m) nad Špindlerovými boudami. V sedle pod ním jsme minuli rozcestí Pod Smielcem. Śmielec - polsky Velký Šišák. Kdybychom se dali doprava po modré, mohli jsme za světla dojít k Brádlerovým boudám, kde jsme měli zamluvený nocleh. My ale pokračovali po červené, abychom se další den nemuseli zdržovat vylézáním na hřeben, na Mužské a poté na Dívčí kameny. Poláci je pojmenovali Czeskie a Ślaskie Kamienie, což mi od nich přišlo pěkné, když jsme se pohybovali po státních hranicích.

Při odchodu z Dívčích Kamenů zapadlo slunce a vše se zahalilo do takové neurčité záře a dost se ochladilo. Muselo být pod nulou, protože bláto na stezkách zmrzlo a nám se šlo lépe.
Za chvíli se před námi objevila poměrně nedávno vyhořelá Petrova bouda, kterou už majitel pomalu začal opravovat. Zde jsme se otočili jakoby nazpátek a traverzovali k Ptačímu kameni. Od něj už jsme viděli rozsvícená okna Brádlerovy boudy a když se setmělo úplně, byli jsme tam.

Jelikož byl čtvrtek, večer byli jsme tam jen my, nějací dva Němci a jeden český pár, takže chata byla skoro prázdná. Večeři i snídani jsme měli objednanou, abychom nemuseli tahat moc jídla. Po snídani – okolo půl desáté jsme vyrazili. Bylo zataženo a v průběhu dne se zatahovalo stále více, i přes to byly 3°C. Znovu jsme se podívali na Ptačí kámen tentokrát za světla a prošli kolem Petrovy boudy na asfaltku k Špindlerově boudě. Tam už proudily davy německých turistů, které na hřeben vyvezl autobus.
My pokračovali dál po červené, která se zde odklání od hřebene a hranic na polskou stranu. Cesta vede mezi klečí a je tak dobře vidět do Polska (kdybych tam tak něco znal :). Po poměrně dlouhém úseku jsme se dostali k Poledním kamenům (Slonecznik), jejichž hranatý tvar na úbočí Stříbrného hřbetu je vidět z velké dálky. Od nich je také pěkný výhled, jak na Sněžku, tak na druhou stranu na Vysoké Kolo.

Odtud jsme prošli okolo dalších dvou ledovcových kotlů – Kociol Malego a Kociol Wielkiego Stawu, ve kterých jsou dvě jezera - nečekaně Mali a Vielki Staw. Nad vzdálenějším – Malým Stawem je rozcestí. Tam jsme se napojili na žlutou, po které je to kousek na Luční boudu. Tam jsme se na obědvali a zašli na kafe/čaj, abychom se zahřáli. Tak jsme se dostali i k Bílému Labi, ale na doporučení domorodců jsme nescházeli Dolem Bílého Labe, ale zvolili jsme červenou a vyrazili ke Kozím hřbetům. Na nich je krásný 360° výhled.
Na východ Sněžka, Luční bouda a Luční hora.

 Na západ Labský důl, Kotel, Vysoké Kolo, Malý Šišák a samozřejmě hřebínek Kozích hřbetů.

Nakonec nás čekal už jen sestup. Ze začátku byl moc pěkný spoustu schodů ve strmém úbočí po Staré Bucharově cestě s výhledem do Dlouhého dolu. Pár metrů po vstupu do lesa jsme narazili na rozcestník Úbočí Kozích hřbetů, opustili červenou a vydali se po žluté, abychom nemuseli jít Svatým Petrem. Nakonec jsme se propletli ulicemi Špindlu a jeli domů.

Takže nakonec jsme půlku našeho plánu nesplnili. Ale to nevadí, myslím že jsme prošli nejkrásnější místa Krkonoš.